Zpět

„Přemýšlejte nad svými pocity.“

Mgr. Jana Pavlů, P-koordinátorka ze ZŠ Miroslav

Paní Pavlů s námi sdílela své zkušenosti s rozvojem podnikavých dovedností u svým žáčků. Na otázku, v čem vidí smysl tyto dovednosti rozvíjet už od první třídy, odpovídá slovy: „Smysl v tom vidím obrovský. Postupnými kroky můžeme stavět nejen na jejich znalostech, ale také na jejich dovednostech. Pokud říkám od základů, myslím tím zapojit i rodiče. Mají možnost a stojím o to, aby za mnou do školy kdykoliv přišli, na cokoliv se zeptali a viděli můj způsob práce s dětmi.“ Na základě takto vybudovaného vztahu pak výstup jakékoliv kreativní domácí práce – společné tvoření nebo zamyšlení nad daným tématem, jak sama říká, stojí za to.

Hodnotové vzdělávání

Paní učitelka vede své žáky k tomu, aby přemýšleli nad svými pocity. Proč dané pocity mají, co za nimi stojí a jak na ně může reagovat jejich okolí. Na základě budování vzájemného vztahu jsou žáci otevřenější. „Dokáží se zamyslet, vcítit se a říci: jo, tehdy, když jsem měl tu radost, tak to bylo, když jsem dostal ten dárek. A myslím si, že když ten dárek dám někom jinému, tak mu taky udělá radost.“

Během zadaných aktivit často sama stojí v pozadí jako pozorovatel. Dává dětem bezpečný prostor k vyjádření a k diskusi. Učí je nebát se vyjádřit své pocity, svůj názor a umět si ho obhájit. Děti už mají potřebu například samy doplnit otázku: „co jsi dělal?“ o doplňující informace, zda jsi to dělal rád a jak ses při tom cítil. Buduje v nich tak zájem o sebe navzájem i o věci, které se kolem nich dějí a jsou jejich součástí.

Vychází ze zkušenosti, že v první třídě je skutečně klíčové položit základy bezpečnému prostředí založeném na vzájemné důvěře. V druhé třídě pak jakákoliv metodika pro hodnotové vzdělávání tak zvaně naběhne sama, protože žáci mají na čem stavět. Ve třetí třídě se dokáží sami zamyslet nad problémem, sami tvořit, sami dokáží vymyslet složitější věci a diskutovat.

Rozvoj kreativity a vedení k samostatné práci

Je zřejmé, že paní Pavlů velmi dobře ví, odkud kam žáky provází s cílem rozvinout nejen znalosti, ale i dovednosti. Pokud například začínají s novým písmenkem, dá dětem prostor, čas a nechá na nich, aby se s písmenkem seznámily. Osahaly si ho, kreativně vytvořily, vyhledaly ho doma v časopisech, povídaly si o něm doma s rodiči a bádaly, co je vlastně zač. V druhé třída pak z jednotlivých slov tvoří složitější skladbu věty třeba formou přáníček: co přeji tobě, co přeji přírodě a podobně. Odhalují a diskutují také o druhé straně mince, co bych Ti nepřál, co bych nepřál přírodě. Učí je, že i to špatné se dá uchopit a dá se s tím poprat. Na konci třetího ročníku se žáci neváhají pustit do psaní knihy. Ve čtvrté a v páté třídě pracují s textem, tvoří další kapitoly knih a vzájemně si svá díla prezentují. Kam až na své cestě došli, vypovídá portfolio každého z nich.

Podpora výchovy k podnikavosti na škole a kolegiální podpora

S nadějí říká, že to jde pomalinku, ale nabaluje se to. Prostřednictvím výzev a zpracované metodiky Prototýpků se povedlo nalákat další kolegy, aby zapojili do výuky kreativitu a podpořili u žáků podnikavý přístup k řešení problémů. Pak se stane, že od samotných žáků někdy přichází nadšený požadavek o zpestření hodin napříč rozvrhem. Mají zkušenost s kreativní prací v jednom předmětu a zajímají se, proč by podobná forma nemohla zafungovat v jiném.

Další forma podpory je program Recyklohraní a inspiraci hledají také prostřednictvím různých kreativních skupin na FB. Největším zdrojem jsou ale žáci samotní. „Spoustu toho vymyslí děti. Když ony něco nakousnou, tak pak se to dá rozvinout do takových krásných věcí. A když přijdou na to, že to byl ve skutečnosti jejich nápad, dokáží do toho dění vtáhnout úplně všechny a šíří se to jako lavina.“

A jak to vidí? Dala by zelenou mladým zapáleným lidem, aby svou podnikavost měli možnost rozvíjet prostřednictvím jednoho z nejvíce kreativního oboru, kterým učitelství bezpochyby je.