My, žáci 1. AT studijního oboru autotronik, jsme si konec školního roku chtěli ještě trochu okořenit. Již nějakou dobu jsme si pohrávali s myšlenkou, že pro studenty opravářů aut uděláme něco, co je na škole technického zaměření neobvyklé. Budeme totiž VAŘIT. Vyzvali jsme učitele, nepedagogy i ostatní zaměstnance, zda by se k nám přidali a společně bychom soutěžili ve vaření. K našemu desetičlennému týmu se ihned přihlásilo 5 dospěláků – 3 ženy a světe div se - i dva muži.
Tedy s chutí do toho, půl je hotovo a můžeme vesele vyjít vstříc novému dobrodružství.
Víme, že ve škole působí skupina žáků, kteří nás ostatní učí smýšlet o životním prostředí ekologicky, chovat se k němu ohleduplně a šetrně. Proto jsme se rozhodli naše kulinářské umění zaměřit na místní farmáře a pěstitele regionálních potravin ve městě Kyjov a jeho okolí. Celý týden běháme, zjišťujeme, nakupujeme, překřikujeme se na tržišti jako báby kořenářky a objednáváme takové suroviny, co kdysi pěstovali a prodávali naši předci. Věřte nám, že jsme poznali řadu nových surovin a místa bioprodejen, kde zrak, vůně i chuť jen přecházely. Ani jsme doteď nevěděli, kolik se jich v našem městě nachází.
Máme nakoupeno – vajíčka, mléko, domácí stlučené máslo, biozelenina všeho druhu. Jen domácí kuřata nám uletěla. A to doslova. Poptávka po nich je tak veliká, že bychom čekali minimálně do poloviny července, než by k nám na školu nějaký ten kur domácí na pekáči přistál. Ale paní učitelka dostala výborný nápad: „Což takhle vzít útokem krůtí prodejnu?“ Neváháme a doslova přepadneme paní prodavačku jako zloději banku. Právě dorazilo čerstvé maso z farmy. Výborně. Bereme všechno. A můžeme vařit. Každý dostal za úkol donést jakékoli ovoce ze své zahrádky. Seřídili jsme si hodinky.
Vypukne akce, kterou se ještě nikdo neodvážil uskutečnit.
Dům dětí a mládeže Kyjov. Na první pohled malý domek, který skrývá velké věci. Každý den se v něm konají kroužky pro ty, co zde chtějí trávit svůj volný čas a zdokonalovat se v hudbě, sportu, keramice a….ve vaření. Pan ředitel, který rád přijme každého a vyslechne, kdo co potřebuje, neváhal a přislíbil, že nám na celý den propůjčí své prostory, kde bychom mohli uskutečnit náš žákovský projekt. Do vybavené kuchyňky jsme přinesli další nádobí, které jsme si k soutěži pořídili. Někteří obsadili auto garantky našeho projektu, jiní dobrovolníci svolili k tomu, že dané náčiní - talířky, vidličky, pánvičky i nádobu na šlehání šlehačky - vlastnoručně a pěšky! ze školní budovy do místnosti určenou pro přípravu jídel přinesou.
Tak brzy za ranního zpěvu ptáků jsme opravdu ještě nepracovali.
Velká kuchyňka se rázem stala malou. V 6:30 hodin se v ní tísní 15 soutěžících, fotograf a kameraman v jednom, 4 přísní porotci. Doslova začalo být teplo. To snad nikdy neuvaříme. Cože? Budeme losovat? Každý učitel dostane 2 žáky? Porota nachystala past. My jsme se však rychle rozkoukali, uvědomili si, že čas začíná tikat, že MŮJ nejlepší kamarád bude MÝM protihráčem a že bojuji za náš tým. 5 skupinek, 5 šéfů a 2 žáci u každého z nich. Porota je nekompromisní. Úkol zní jasně: zeleninová polévka, kuřecí či krůtí řízek v jakémkoli provedení, přílohou se nechá překvapit a na závěr nesmí chybět sladká tečka v podobě palačinky na jakýkoli způsob. Myslíme si, že už skupina Queen v devadesátých letech minulého století věděla, že někde v dalekých končinách jižní Moravy v královském městě Kyjov bude probíhat akce nečekaných rozměrů s podtextem Show Must Go On!
Opravdu tanec začal. Spouští se stopky a začíná zmatek jako na autodromu. Jakmile se potraviny rozebraly, žáci jednoho z týmů zjišťují, že jejich šéfkuchařka je vegetariánka. Nic a nikdo nás nezastaví. Improvizují a společně se domluví na výběru ingrediencí. Problém je vyřešen.
Bojuje se o suroviny i sporák, drsní muži se hnali kupředu a slabší vařili skoro z vody.
