Na co jsme pyšní
Na závěr projektu jsme se učili prezentaci na akci
Mysl v akci formou pecha kucha, to byly asi nejsilnější okamžiky, kdy jsme museli vystoupit z komfortní zóny. Museli jsme si zjednodušit a vypilovat svou zprávu, museli jsme se koncentrovat a držet se tématu, zamyslet se nad výběrem fotek, aby sledující chápali, co chceme sdělit. Nahrávali jsme se, abychom slyšeli chyby, jaké děláme. Střídavě jsme měli pocity nadšení a obav, že to nedokážeme. Nikdy dřív jsme nemluvili před tolika lidmi... A ještě sledovat čas. Dokázali jsme to! To byla velká úleva a nadšení, pustit se do nových výzev.
Co bylo oproti plánu jinak
Očekávali jsme, že když do akcí dáme tolik energie, tak se nám to vrátí. Už víme, že přesvědčit naše vrstevníky, aby šli s námi do toho, to je ten nejtěžší úkol. I tak se nám nepodařilo oslovit tolik lidí, jak jsme si mysleli. Sami jsme často bojovali s vlastní leností, nezodpovědností a pak jsme litovali promarněného času. Mnohdy nám oslovení lidé přislíbili spolupráci, ale ta se nekonala.
Jak si TO dál žije svým životem
To, co jsme zjistili v našem dotazníkovém šetření jsme zpracovali do podoby 3D návrhu. Nyní po skončení projektu chceme změny prosadit a pracovat na úpravě prostranství
.
Co jsme se naučili
Nejsme lhostejní ke svému okolí, máme aktivní přístup ke všemu, co se děje okolo nás. Uvědomili jsme si svoje silné a slabé stránky, naučili jsme se pracovat v týmu. Měli jsme možnost zlepšovat se v komunikaci v týmu i s ostatními.