Zpět

Polozemnice - obydlí starých Slovanů, ZŠ a MŠ Podomí

Pro výuku dějepisu není potřeba jen učebnice.

Rozhodli jsme se pro stavbu tohoto středověkého obydlí, abychom měli názornou pomůcku do výuky dějepisu. Žáci sami vyhodnotili, že do ostatních školních předmětů je pomůcek větší množství než do dějepisu, kde ve škole téměř nelze mít nějakou skutečně hmatatelnou pomůcku. Žáci potřebovali „zažít si dějepis.“

Škola

Základní škola a mateřská škola Podomí

Kontakt na P-koordinátorku

Mgr. Monika Knechtová
mail: m.knechtova@zspodomi.cz

Cíl aktivity

Cílem bylo postavit středověké obydlí jako názornou pomůcku nejen do výuky dějepisu a vytvořit pracovní listy. Aktivity probíhaly prostřednictvím žákovského projektu, který řeší reálný problém rozšířit a uplatňovat podnikavé kompetence žáků.

Délka aktivity

4 měsíce

Kdo byl zapojený

Žáci 6., 8. a 9. třídy, spolupracující škola Ostrov u Macochy, školník, starostka obce.

Co bylo naším záměrem

Cílovou skupinou jsou žáci naší školy od 4. do 9. ročníku, kteří budou moct polozemnici využít k výuce dějepisu. Po předchozí domluvě bychom mohli umožnit vstup a využití i jiným školám, pro které jsme si chtěli připravit brožurku se základními informacemi a pracovními listy. Neboť ve škole byla poptávka také po možnosti malé venkovní učebny, bylo rozhodnuto právě o stavbě polozemnice, která může v jisté formě sloužit i jako zážitková učebna pro menší skupinu žáků.

Jak začít a dotáhnout projekt do konce

Žákům chyběla hmatatelná učební pomůcka do dějepisu, tak hledali možnosti, jak takovou pomůcku pro školu získat. Rozhodovalo se mezi několika možnostmi, nakonec si žáci zvolili tu z mého pohledu nejtěžší a časově nejnáročnější. Realizaci prováděla celá 8. třída, která čítala 10 žáků. Návrh si žáci odhlasovali a zahájili proces plánování. Každý ve skupině měl svoji roli v týmu se svou zodpovědností: garanti, supervizoři, stavitelé, stavební dohled, nákupčí, propagace.

Svůj návrh žáci představili vedení školy, které ho schválilo. Následovalo plánování a přípravné aktivity typu: jaký bude potřeba materiál, jak se taková stavba dá postavit, abychom to zvládli s co nejmenší pomocí dospělých, kam stavbu umístit na pozemek školy, abychom se netrefili do zasíťování pozemku, jaká bude velikost celé stavby, možnost budoucího rozvoje okolí stavby. Tedy správný výběr umístění stavby. Žáci se pustili do shánění sponzorů, vyjednání povolení stavby na obecním pozemku se starostkou obce, shánění bagru na vybagrování základů.

V únoru a v březnu probíhaly terénní úpravy a zpracování dřeva pro stavbu. V březnu jsme začali se stavbou, opalováním dřeva pro boční konstrukce, vazbou větví s nosnými trámy pomocí kůže namočené do vody, upevněním nosníků střechy. V dubnu jsme dokončili celou konstrukci střechy a zahájili tvorbu došků, sekali rákos jako podloží pro snopy slámy, vyplétali boční stěny větvičkami.

V květnu jsme dokončili vyplétání bočních stěn větvičkami, úpravu bočních stěn a přípravu na nahození starou keramickou hlinou k vytvoření stěny a zakonzervování zdi proti venkovním vlivům.

V červnu jsme šli se stavbou do finále, už chybělo jen vsadit dveře.

V září jsme se už naplno věnovali přípravě na slavnostní otevření s programem a pracovními listy. Pilotní provoz polozemnice jsme realizovali se žáky spolupracující školy ZŠ Ostrov u Macochy.

Z čeho nemám zbytečné obavy

Domnívám se, že tento projekt měl na tuto skupinu žáků dopad snad v každé podnikavé kompetenci. Rozhodně bych se nebála velkou míru nechat na žácích, pokud jsou z vyššího ročníku. Role učitele by měla být spíše manažerská a mentorská, neměla by do rozhodování žáků přímo zasahovat, ale spíše zpovzdáli dohlížet a být připravena, neboť žáci jsou také schopni sami posoudit své dovednosti a schopnosti, co stačí a kde už potřebujete poradit, pomoci.

Na co jsme pyšní

Velmi mě překvapila snaha žáků celý projekt dokončit, i když to z jeho pohledu byl velmi dlouhý časový horizont, který jim realizace zabrala. Nakonec se celá stavba protáhla až do září 2019, i když původní záměr byl ukončit stavbu v červnu 2019, ale i tak žáci ve své činnosti nepolevili a vše zdárně dokončili. Jsem velmi ráda za zkušenost práce na dlouhodobějším projektu a z mého pohledu se daná skupina žáků mnohokrát překonala a jistě je to stálo mnoho úsilí vydržet až do konce. Jsem proto velice ráda, že i místní občané tuto jejich několikaměsíční snahu ocenili hojnou účastí na slavnostním otevření polozemnice.

Co bychom příště udělali jinak a proč

Velmi oceňuji, že miniprojekt často zavedl žáky do zapeklitých situací, které museli vyřešit, jinak by se nedostali dál. Domnívám se, že každá událost, která je zaskočila, pro ně v závěru byla dobrou zkušeností do budoucnosti. Z tohoto důvodu bych příště nic nezměnila, protože nenastala situace, která by žáky zastavila, a to považuji za obrovský přínos.

Jak si TO dál žije svým životem

Polozemnice je aktuálně již třetím rokem ozdobou naší školní zahrady. Kromě úpravy střechy, kterou bude vyžadovat, je stále ve stavu, v jakém byla postavena. Z toho lze hodnotit, že samotná stavba se zdařila. Plán využívání polozemnice bohužel zbrzdila pandemie Covid-19, nicméně plán se pouze posunuje na dobu, kdy situace umožní.

Plán využívání:

starší žáci připraví výukový program pro první stupeň a tento pak zrealizují
žáci využijí přidružené aktivity – mletí mouky na kamenech, tvorba keramiky inspirované slovanskou keramikou ve školních dílnách
pozvánka pro okolní mateřské školky Sebetářov, Krásensko, Ruprechtov, hostitelé budou velmi pravděpodobně navštěvovat základní školu Podomí – možnost, aby se do školy podívali, vyzkoušeli si zajímavé aktivity
samostatná výuka 6. a 7. ročníku, kam spadá dle ŠVP výuka období života starověkých Slovanů

Do budoucna bychom rádi ještě v polozemnici vybudovali pec na pečení placek z mouky, umístili kameny na mletí mouky, postavili ohradu pro dvě ovečky jako ukázku zvířat, která Slované chovali. Tyto cíle si ale nestanovujeme teď, je to spíše otázka budoucích plánů a možností.

Co jsme se naučili

Žáci museli najít nebo vymyslet příležitost, k čemu daný obnos peněz využít tak, aby měl dopad a co největší přínos pro celou školu. Rozhodně přemýšleli i o jisté vizi svého projektu, aby měl i nějaký následný rozvoj po jejich odchodu ze základní školy. Museli během projektu mnohokrát využít svou vlastní kreativitu při řešení nejrůznějších problémů a situací, do kterých se během realizace dostali. Navzájem se stále museli motivovat a být vytrvalí, aby dosáhli svých stanovených cílů. Také museli prokázat jistou finanční gramotnost, aby nám stačily dané finance. Tak stejně se museli naučit spolupracovat se spolužáky, vedením školy, garantkou miniprojektu, starostkou obce, museli mít jasný plán a ten dodržovat, museli se vyrovnávat s nejistotou a neočekávanými problémy, které se objevily.

SLOVO ŽÁKA

Přínos projektu vidíme jako třída v tom, že nás spojil dohromady. Museli jsme spolu spolupracovat, museli jsme se domluvit, museli jsme před ostatními umět obhájit svůj názor. Naučili jsme se, co všechno musíme předtím vyřešit, než se vůbec dostaneme k samotné stavbě polozemnice. Museli jsme si vyjednat sponzorské dary, mnohokrát jsme jednali se starostkou obce a s vedením školy. Museli jsme spolupracovat v rámci třídy jako tým, každý musel přesně vědět o oblasti, kterou měl na starost, protože na tyto informace spoléhali i všichni ostatní v týmu. Nikdo si nemohl dovolit být k projektu lhostejný, protože potom by to zhatilo práci všech a nikdy bychom projekt nezrealizovali.

SLOVO PANÍ UČITELKY

Ráda bych poznamenala, že projekt pro mě neměl dopad o moc menší. Velkou mírou jsem se naučila žákům do jejich činnosti nezasahovat. Každý učitel má jisté „puzení“ k tomu, aby žákům neustále radil a vedl je, aniž by jim nechal čas na hledání a návrh vlastního řešení. Naučila jsem se tedy své snahy mírnit a opravdu čekat, až budou pomoc skutečně požadovat.

Žákovské miniprojekty